- od Michal Staša
- Zveřejněno před 2 lety
Uvnitř budov trávíme podstatnou část našeho času. Ve vnitřních prostorech často nejen pracujeme, ale také odpočíváme a někdy i sportujeme. Kvalita vzduchu ve vnitřním prostředí je tedy velmi důležitý (ale opomíjený) předpoklad pro zdraví. S jakými nebezpečnými látkami se můžeme ve vnitřním prostředí setkat? A co můžeme udělat pro jejich snížení?
Komfort vnitřního prostředí závisí na mnoha faktorech. Nejčastěji je zmiňována teplota vzduchu a relativní vlhkost. Komfort ale závisí také na dalších faktorech: naší aktivitě, proudění vzduchu, teplota stěn, náš individuální pocit a oblečení, osvětlení, přístup k oknům, hluk atd. Tyto parametry jsou poměrně dobře měřitelné či zjistitelné. Ke zdravému čistému prostředí nicméně patří i řada znečišťujících látek, které nejsou na první pohled patrné.
Ve vzduchu vnitřního prostředí, tedy uvnitř budov, se objevuje řada znečišťujících látek. Ty pochází z různých zdrojů, např. z nábytku, tkanin, podlah, stěn, lepidel, tmelů či jiných částí stavebních materiálů. Znečišťující látky mohou mít větší či menší dopad na naše zdraví a je tedy vhodné o těchto látkách vědět a uzpůsobit i naše chování.
Oxid uhličitý, CO2
Oxid uhličitý je plyn bez zápachu a barvy, který vzniká ve vnitřních prostorech především našim dýcháním, popř. spalováním (vaření na plynu, hoření svíčky, apod.). Oxid uhličitý se vyskytuje přirozeně v atmosféře (v koncentracích cca 400-450 ppm) a nejedná se přímo o nebezpečný plyn. Nicméně jeho postupně zvyšující se koncentrace v místnosti ovlivňuje negativně koncentraci. Vysoké hodnoty mají pak vliv na centrální nervový systém.
Optimální koncentrací CO2 ve vnitřních prostorech je do 1000 ppm. Doporučenou maximální úroveň koncentrace oxidu uhličitého je 1500 ppm. Hodnoty nad 2500 ppm mohou již provázet bolesti hlavy, malátnost či snížená koncentrace.
Koncentraci oxidu uhličitého jednoduše snížíme pravidelným větráním nebo nucenou výměnou vzduchu. V běžné domácnosti bez vzduchotechniky je vhodné jednoduše pravidelně větrat. Dnes jsou běžné také měřiče koncentrace CO2, které mohou napovědět, kdy už je potřeba vyvětrat.
Těkavé organické látky
Těkavé organické látky jsou chemické látky, obvykle plyny. V případě vnitřních prostor se jedná typicky o formaldehyd nebo benzen. Uvolňují se ze stavebních materiálů, podlah, lepidel, některých tapet, apod. Typickými zdroji jsou dřevotříska, některé nátěry dřevěných podlah, lepidla, ale také kosmetika, čisticí prostředky a nekvalitní plyšové hračky. V Evropě se dřevotřískové desky i podlahy dělí do dvou formaldehydových tříd E1 a E2. Třída E1 zaručuje velmi nízké hodnoty emisí formaldehydu a je tedy doporučována pro výběr. Někteří výrobci navíc uvádějí, že nepřidávají žádný formaldehyd. V České republice je hygienickým limitem formaldehydu pro pobytové místnosti 60 μg/m3.
Nejjednodušší obranou proti zvyšující se koncentraci těkavých organických látek je pravidelné větrání či dostatečná cirkulace vzduchu. Dobrou signalizací pro potřebu větrat je i zvýšené množství CO2 v místnosti. Koncentrací CO2 pod 1500 ppm zaručíme i nižší koncentraci jiných škodlivých látek ve vzduchu, včetně těkavých organických látek. Samozřejmě ideální je také vhodný výběr stavebních materiálů a nábytku. Např. některé starší dřevotřískové kusy nábytku mohou být výrazným zdrojem nežádoucího znečištění formaldehydem. A také je možné měření formaldehydu a dalších těkavých látek pomocí adekvátních měřících přístrojů, kterými lze najít největší zdroje znečištění ve vnitřních prostorech.
Prachové částice
Prachové částice jsou tvořeny různorodou směsí látek (saze, aerosoly a mnoho dalších). Polétavý prach se dělí do skupin podle velikosti částic. Nejčastěji se sledují dva typy: PM10 jsou prachové částice menší než 10 μm, PM2,5 jsou prachové částice ve velikosti do 2,5 μm. Menší částice jsou považovány za nebezpečnější, neboť pronikají hlouběji do plicních struktur. Prachové částice nepůsobí negativně jen na dýchací cesty, ale mohou být nositeli i jiných karcinogenních látek, které se dostávají do našeho organismu.
Polétavý prach je tedy zákeřným nepřítelem. Zdrojem je mnoho různých lidských činností, ale nejčastěji je to doprava a spalování tuhých paliv. Častěji se koncentrace prachu sleduje ve venkovním prostředí, ale jeho koncentraci má smysl sledovat i ve vnitřním prostředí. Zdrojem prachových částic ve vnitřním prostředí mohou být krby, kamna, vaření i svíčky.
Roztoči
Roztoči jsou velmi drobní živočichové ze skupiny pavoukovců, které pouhým okem nespatříme. Roztoči žijí v našich domovech, zvláště v koberci, na pohovce a v posteli. Mají rádi teplo a vlhko. Obvykle jsou neškodní, nicméně někteří lidé jsou na roztoče alergičtí. Zcela se roztočů zbavit nelze, ale pravidelné praní a větrání může jejich populaci držet na nižší úrovni. Především větrání umožňuje i snížení koncentrace trusu roztočů ve vzduchu.
Plísně
Plísně jsou houby, které se objevují v našich domácnostech. Výskyt plísní indikuje především zvýšenou vlhkost a málo větraný prostor. Vzhledem k tomu, že plísně mohou být nebezpečné, je vhodné se plísní co nejdříve zbavit. Doporučení je pravidelné větrání či změna některých domácích aktivit (např. sušení prádla jinde).
Oxid uhelnatý
Oxid uhelnatý je plyn bez zápachu a barvy. Jedná se o velmi toxický plyn, který vzniká nedokonalým spalováním. V našem těle se váže na hemoglobin a ten znemožňuje přenos kyslíku – jedná se o silnou vazbu, takže chvíli trvá, než se může opět vázat kyslík. I „nižší“ koncentrace oxidu uhelnatého tak mohou nakonec vést ke ztrátě vědomí a posléze smrti.
Všechny spotřebiče, které spalují plyn či pevná paliva, by měly mít platnou revizi. Je to jeden ze způsobů, jak snížit pravděpodobnost nehody spotřebiče, která by mohla vést až k otravě oxidem uhelnatým. Velmi doporučované jsou také detektory oxidu uhelnatého, které nás mohou před zvýšenou koncentrací varovat.
Radon
Radon je radioaktivní plyn, bez zápachu a barvy. Radon vzniká v podloží, např. rozpadem uranu. Problém činí především ve vytápěných přízemích se sklepy či obecně v budovách v prostředích s vysokým radonovým indexem a nízkou mírou radonové izolace budovy. Radon má nestabilní izotopy, které vedou k rozpadu na jiné radioaktivní prvky, které mohou po vdechnutí zvyšovat pravděpodobnost rakoviny plic. Koncentraci radonu můžeme snížit pravidelným větráním či adekvátními stavebními úpravami. Stejně jako v případě jiných znečišťujících látek existuje také pro radon možnost měření.
Co dělat pro snížení znečištění ve vnitřním prostředí?
Znečišťujících látek a nebezpečných prvků je v našich domovech a obecně ve vnitřních prostorech mnoho. Jedním ze společných jmenovatelů opatření pro jejich snížení je dostatečná cirkulace vzduchu a větrání. Několik základních rad:
- V prostorech s nuceným větráním bychom měli ve vzduchotechnice pravidelně vyměňovat prachové filtry.
- Pravidelně větrejte okny, pokud nemáme možnost nuceného větrání. A to především v době, kdy nejsou venku překročeny koncentrace škodlivin.
- Sledujte znečišťující látky: existuje řada specializovaných měřičů, i několik univerzálních, které umožňují sledovat koncentrace více látek zároveň. V případě, že provozujete nějaký spalovací zdroj, je doporučováno pořídit si minimálně detektor oxidu uhelnatého.
- Zvažte instalaci rekuperační jednotky, pokud zatím žádné nucené větrání není v bytě či vnitřním prostoru instalováno.
- Pro nově vybavované místnosti vybírejte nábytek s ohledem na nízké hodnoty emisí organických těkavých látek (formaldehydu).